Kapitola 10. Labožroutův příběh pokračuje... Jaké to bylo slovo, které nemělo existovat?
„Tohle se mi vůbec nelíbí.“
Dr. Vrbomil zíral na Návratník. Na jeho displeji svítilo jediné slovo: ASTRALON
„Co přesně se ti nelíbí?“ zeptala se doktorka Chvělinka. „Že přístroj něco objevil, nebo že tomu nerozumíš?“
„Obojí.“
Návratník dokázal rozpoznávat neznámé látky, zaznamenávat podivné energetické výkyvy a hledat souvislosti mezi zdánlivě nesouvisejícími jevy. Tentokrát však selhával ve všem.
PŮVOD: NEURČEN.
POLOHA: NEURČENA.
SHODA V DATABÁZÍCH: NULA.
„Spusťte diagnostiku,“ přikázal Vrbomil. Asistent s čepicí, jejíž pružný zobáček při každém pohybu kvákl, poslušně zadal příkaz.
„Přístroj je v pořádku.“
„Tak ještě jednou.“
Výsledek byl stejný.
„To nedává smysl,“ zamumlala Chvělinka. „Jak může přístroj zaznamenat něco, co nezná ani jedna databáze?“
„Právě to chci zjistit.“
Náhle displej zablikal. Pod slovem ASTRALON se objevila drobná značka připomínající hvězdu uvnitř neúplného kruhu. Za okamžik zmizela.
„Viděli jste to?“ vydechla Chvělinka.
Vrbomil přikývl. „Podívejte se do starých archivů. Do těch nejstarších.“
Archiv se nacházel v uzavřené části vědeckého centra. Většina záznamů už dávno existovala v digitální podobě, ale některé záznamy zůstávaly mimo běžný katalog. U vchodu na ně čekal Mžurav, nejstarší výzkumník centra.
„Řekněte mi to slovo ještě jednou,“ požádal, když vyslechl jejich vysvětlení.
„Astralon,“ zopakovala Chvělinka.
Mžurav se zamračil. „To slovo neznám. Ale mám nepříjemný pocit, že bych dnes raději zůstal doma.“
„To nám moc nepomůže,“ poznamenal Vrbomil.
„Já vím. Jen se snažím být upřímný.“
Prošli několika chodbami až k zaprášenému panelu na konci archivu. Na jeho povrchu byl vyrytý neúplný kruh. Stejný symbol, který se před chvílí objevil na Návratníku.
„Tenhle panel není v katalogu,“ řekla Chvělinka.
„Tak jak víš, že je to právě ten, který hledáme?“ zeptal se Vrbomil.
„Protože katalog tvrdí, že tady žádný panel není.“
Mžurav přiložil ke značce kovovou součástku, kterou nosil na krku. Ozvalo se cvaknutí a panel se rozsvítil. Na obrazovce se objevil starý nápis: Neaktivovat, dokud se neobjeví odpovídající stopa.
Pod ním následovala další věta: Pokud se stopa objeví, nezačínejte hledat její původ. Nejdříve zjistěte, co její vznik umožnilo.
Výzkumníci na sebe pohlédli. „Kdo to napsal?“ zeptala se Chvělinka.
„Autor není uveden,“ odpověděl Mžurav. „Tenhle záznam byl vyřazen z běžného přístupu před mnoha generacemi.“ Panel znovu zablikal. Objevila se poslední, částečně poškozená věta:
…až se jméno vrátí, nebude už možné předstírat, že nikdy neexistovalo.
Pak obrazovka zhasla. „Někdo věděl, že se tohle může stát,“ zašeptal Vrbomil. „Ale co je Astralon?“ zeptala se Chvělinka.
Na to nikdo neznal odpověď.
Vrbomil se vrátil do laboratoře a znovu se zadíval na Návratník. Slovo ASTRALON stále svítilo na displeji, jako by čekalo, až mu někdo konečně porozumí.
„Musíme zjistit, kdo vytvořil ten starý záznam,“ rozhodl. „A proč ho někdo ukryl.“
„A co když odpověď nenajdeme?“ zeptal se asistent.
„Pak budeme hledat dál.“
Na jiné planetě, v obyčejné pozemské laboratoři, mezitím ležela drobná kapka s mihotavými světelnými body. Kapka, která vznikla náhodou. Kapka, kterou nebylo možné vytvořit podruhé stejným způsobem. A kapka, jejíž jméno se právě objevilo v záznamu starém celé věky.
ASTRALON.
Nikdo na Labožroutově planetě zatím nevěděl, co to slovo znamená. Ale někdo kdysi dávno věděl, že jednou přijde okamžik, kdy se objeví. A ten okamžik právě nastal.
Autor: Mlženka Baflínová
Více se můžete dočíst už nyní na stránce labozrout.cz.
Kompletní přehled všech kapitol najdete zde.
