.png)
Kapitola 4. Labožroutův příběh pokračuje... Tentokrát bydlením
Felix a Labožrout seděli u stolu a probírali poslední události.
„Víš,“ začal Felix tiše, „asi to nebude jen náhoda, že jsi tady. Po tobě někdo evidentně chtěl… něco.“
Labožrout se zamyslel a pokrčil tlapičkama. „No jo, asi těm našim vesmírným popleteným molekulám někdo poslal zprávu… jenže já ji nevyslechl. A tak jsem tu. Ale to je vlastně dobře, ne?“
Posledních pár vět jako by zůstalo u obou velkou záhadou, nad kterou nyní ovšem nechtěl ani jeden z nich přemýšlet. Oba měli před sebou nyní zcela jiné starosti. Felix nechtěl přijít o nově nabitého parťáka a Labožrout měl po dlouhé době pocit, že je důležitý a někdo ho poslouchá.
Felix zavrtěl hlavou, přemýšlel o molekulátoru, překuřtinách a o všem, co se tu mezitím stalo. „Dobře, ale zatímco řešíme, proč jsi tu, potřebujeme… něco praktického. Bydlení. Nepřežiješ celý den jen na stole. Jídlo si očividně vyřešíš sám, ale musíme ti najít vhodné místo na odpočinek a spánek. Jestli tedy neplánuješ, že se zase zreaguješ do jiné dimenze."
Labožrout se zamyslel. Roztřásl tlapičky nad lahvičkami a náhle vykřikl: „Šuplík! Tenhle laboratorní šuplík je dokonalé místo! Malý, bezpečný, s přístupem ke všem molekulám, a navíc… ideální pro překuřtiny!“
Felix se jen uchechtl: „Překuřtiny?“
„Ano! Překuřtiny,“ kýval Labožrout. „Každá překuřtina má trochu jiné chování, barvu a vůni, takže je můžu sledovat a nikdy se neztratím!“
Felix přikývl a pomyslel si, že Labožrout je nejen zvláštní, ale taky docela praktický.
Labožrout se přiblížil k šuplíku a nahlédl dovnitř. „Hmm… vypadá to tu trochu suše. Potřeboval bych trochu Šmrdlíku!“
„Šmrdlík?“ Felix pozvedl obočí.
„Jasně! Šmrdlík ti přeci změní prostředí, jak ty potřebuješ – udržuje vlhkost a teplotu a lehce rozprskne vesmírné kapky, takže se cítíš jako doma,“ vysvětloval Labožrout. „Ale to už jsem ti přeci říkal.“ Labožrout se zavrtal do šuplíku a přitom nadšeně šeptal: „Aha, tady budu mít i přístup k Fugrlíkovému posypu! Ten mi ukáže, kde se schovává můj molekulátor. A když budu mít všechno u sebe, můžeme hned začít s výzkumem a hledáním molekulátoru.“
Felix si zapisoval poznámky a přitom sledoval první Labožroutouvy šplouchy – jeho první malé pokusy v šuplíku. A tak se šuplík stal oficiálním laboratořím domovem Labožrouta a začal se rodit plán, jak najít molekulátor, sledovat překuřtiny a zároveň pomáhat Felixovi s výzkumem, aniž by všechno přehodil do chaosu… nebo do vesmíru.
Labožrout se na chvíli zastavil u šuplíku a zadíval se snivě do dálky, jako by najednou viděl úplně jiný svět. „Víš, Felixi,“ začal tiše, „v našem světě… no, bydlení je trochu jiné.“
„Jiné?“ Felix se naklonil a čekal vysvětlení.
„Jo, jo,“ kýval Labožrout. „Místo šuplíků máme bublinkovnice. To jsou obrovské průhledné kopule, plné tekutin a drobných molekulárních světů. Každá bublinka je vlastně malý pokoj a když do ní vstoupíš… všechno víří, šmolká a cvrnká přesně podle nálady obyvatele.“
Felix se uchechtl: „To musí být pěkný chaos.“
„No jo!“ zasmál se Labožrout. „A pak jsou tam šmrdlící polštáře, které pohlcují veškeré překypové vlny, takže se nemusíš bát, že bys rozbil své vědecké plány. Spíš tě jenom trochu fuflí při usednutí. A víš, co je nejlepší?“ pokračoval Labožrout: „Každá bublinkovnice má svůj Závrtník.“
„Závrtník?“ Felix se zasmál.
„Ano! To je takový malý pomocník, co hlídá, aby se molekuly nepředháněly. Když se něco rozbuší nebo překypí, Závrtník vydá pípnutí a všechno se znovu uklidní. Bez něj by to byl úplný šmolknutý nepořádek!“ Labožrout se usmál a zavzpomínal: „Bydlení u nás není jen místem na spaní. Je to laboratoř života. Každá bublinka je plná experimentů, překuřtin, šmolkadel a… no, prostě nekonečné legrace. A takhle každý Labožrout ví, že svět je v pořádku, pokud jeho bublinka funguje.“
Felix si zapsal poznámku: „Takže šuplík tady v laborce je jen naše malá bublinkovnice… hm, takže aspoň něco známého.“
Labožrout pokýval hlavou. „Přesně tak! A teď, když mám tady přístup k překuřtinám a šmrdlíkům, můžu zkusit první experiment. A kdo ví… možná tu i najdu pár Závrtníků!“
Felix jen tiše doufal, že se žádný nezaplete mezi jeho pipety.
Autor: Mlženka Baflínová
Více se můžete dočíst už nyní na stránce labozrout.cz.
