Představte si, že si před odletem na dovolenou jdete do lékárny pro něco drobného a lékárnice vás místo toho nekompromisně pošle k lékaři s podezřením na boreliózu. I takové příběhy píše každodenní praxe. V nejnovějším díle P-LAB CASTu jsme se vydali na Masarykovo nádraží v centru Prahy za Mgr. Lucií Malotinovou, odbornou zástupkyní a vedoucí lékárnicí 4 lékáren Dr. Max Česko. Rozpovídala se nejen o tom, s jakými, situacemi se ve své praxi setkává, ale také o budoucnosti oboru, spolupráci se skvělými kolegyněmi a kolegy, nedostatku farmaceutů nebo snaze zavést očkování přímo v lékárnách. Pokud chcete poznat velmi široké spektrum aktivit lékárníka, je tento díl skvělou možností.

Podcast s najdete v plné délce zdarma na YouTube, Spotify, platformě Podcasty.cz nebo České podcasty.

Cesta k lékárenství přitom pro Lucii Malotinovou začala velkou náhodou. Původně totiž studovala jazykové gymnázium a obor si nevybrala kvůli dlouhodobému snu, ale spíše překvapivou souhrou okolností. „Když se na to zpětně podívám, tak výběr farmaceutické fakulty byl pro mě opravdu osudový moment, který nasměřoval celý můj život,“ vzpomíná s vděčností a vzpomínkou na svou tehdejší spolužačku. Vše totiž odstartoval jeden neoblíbený školní předmět. „Kamarádka mi ve čtvrtém ročníku navrhla, abychom se šly podívat na den otevřených dveří na farmaceutické fakultě. A jelikož jsem měla psát test z matematiky, tak jsem nadšeně souhlasila,“ směje se při vzpomínce na to, jak díky snaze vyhnout se zkoušení, objevila svou životní profesi.

Dnes je to už více než 15 let od chvíle, kdy dokončila studium a nastoupila do společnosti Dr. Max Česko. V síti lékáren má na starosti čtyři pobočky a spolu s týmem více než patnácti kolegů každý den dokazuje, že lékárna může být mnohem víc než jen místem pro výdej léků. O své práci, profesi i pohledu na moderní lékárenství pravidelně píše na sociální síti LinkedIn a rozpovídala se o nich také v našem podcastu.

Ne všechno je ale jen růžové. Profese farmaceuta klade vysoké nároky na odborné znalosti, psychickou odolnost i komunikační dovednosti. V kombinaci s omezeným počtem absolventů vzniká na trhu práce značné napětí. „Je to obrovská výzva, protože v České republice jsou pouze dvě farmaceutické fakulty a poptávka je mnohonásobně vyšší než počet absolventů. Nedostatek farmaceutů je proto velký problém,“ upozorňuje otevřeně Lucie Malotinová. Přes náročnost studia i každodenní praxe však vnímá svou profesi jako hluboce smysluplnou – zejména pro ty, kteří chtějí pracovat s lidmi a pomáhat jim. „Je to práce s lidmi a je velmi náročná. Je důležité, aby se studenti, absolventi nebo zájemci o tuto profesi nebáli komunikace. Pokud chtějí pomáhat, pak je lékárenství tím pravým místem, protože my máme v lékárnách skutečnou možnost lidem pomáhat,“ vzkazuje budoucím kolegům.

Vedení čtyř vytížených lékáren v centru metropole není jen práce, ale především velká manažerská a lidská odpovědnost. Podle Lucie Malotinové je lékárník zodpovědný za komplexní chod pracoviště, dostatek zásob i spokojenost pacientů, ale klíčový důraz musí klást na své podřízené. „Tato role obnáší, velkou zodpovědnost. Je to nejenom zodpovědnost za chod té lékárny, aby bylo všechno tam, kde má být, aby pacienti byli spokojení, abychom měli zboží na lékárně, ale zároveň je to zodpovědnost za ty zaměstnance,“ přibližuje v rozhovoru. Správně nastavené vztahy a důvěra uvnitř kolektivu se totiž přímo promítají do kvality poskytované péče. „Já se snažím, aby zaměstnancům, mým kolegům, aby jim bylo v práci dobře. Je to všechno o komunikaci, o důvěře, správném nastavení, protože si myslím, že když ten tým správně funguje, tak může i správně fungovat lékárna. Pacient vycítí, když přijde do lékárny, jaká tam je atmosféra,“ doplňuje Malotinová s tím, že harmonické prostředí se vždy propíše do péče směrem k lidem.

Digitalizace přinesla v uplynulých letech obrovský skok. Zavedení e-receptů a možnost nahlížet do lékového záznamu pacienta pouhým načtením občanského průkazu výrazně zrychluje výdej léčiv a minimalizuje chybovost. Jádro profese však nadále spočívá v odborné komunikaci a edukaci, která podle Lucie Malotinové zachytává i zásadní informační mezery. „Často se stává, že jdou pacienti od lékaře a nevědí vůbec nic o své léčbě. Takže proto je důležité jim to znova zopakovat, znova vysvětlit,“ popisuje denní praxi lékárnice.

Zároveň lékárníci denně čelí měnícímu se přístupu Čechů k samoléčbě. Rady z internetu často vedou k tomu, že si pacienti sami určují léčbu, mnohdy nevhodnou. Lucie Malotinová k tomu zastává jasný profesní postoj: „Nikoho nepřesvědčuji. Já jsem tam od toho, abych poskytla tu odbornou radu, tak jak je lege artis. A to, jak už s tím pacient naloží, je jeho osobní vůle. Protože pacient si zodpovídá za své zdraví sám.“

Odborníci za tárou musí také neustále narovnávat tuzemské mýty, například u užívání antibiotik. „Říkáme, že by neměli k tomu užívat alkohol a dost často se stává, že reakce je: Jo jasně, alkohol nebudu pít, ale pivo si dát můžu. To je vidět, že opravdu v České republice pivo není vnímáno jako alkohol,“ dodává s úsměvem.

Běžný návštěvník lékárny vidí pouze proces výdeje u táry, ale polovina lékárnické práce zůstává skryta v zázemí. Zde probíhá tzv. retaxace, což je přísná zpětná kontrola všeho, co bylo během dne pacientům vydáno. „Potom, co my vyexpedujeme léky, poučíme pacienta, zkonzultujeme s ním léčbu. A co jsme vydali, zpětně kontrolujeme v zázemí. Tomu se říká retaxace. A je to velmi důležité z toho důvodu, abychom opravdu zkontrolovali, jestli jsme pacientovi dali to, co bylo na receptu předepsáno,“ vysvětluje odborná zástupkyně. Kromě kontroly správnosti balení lékárníci hlídají také striktní limity pojišťoven, které mimo jiné umožňují vydat léky maximálně na 90 dnů.

Zákon dává farmaceutům také silnou pravomoc lék nevydat, pokud mají jakékoli pochybnosti. „Jsou některé léčivé přípravky, které se zneužívají, nadměrně se nadužívají, a v tu chvíli my máme oporu v zákoně jako lékárníci, že pokud máme podezření na zneužití, tak daný léčivý přípravek nemusíme vydat,“ uzavírá Lucie Malotinová s tím, že zkušené oko lékárníka případný podvod rychle prokoukne a pravost předpisu okamžitě ověřuje u lékaře.

Provoz lékáren v centru Prahy přináší specifické výzvy spojené se zahraniční klientelou i rozdílnými pravidly pro výdej léčiv v jednotlivých zemích. Zejména o víkendech se personál často setkává s turisty, kteří potřebují léky, na jejichž výdej v České republice nemají potřebné oprávnění. „Pacienti si zapomenou léky doma, přijdou k nám do lékárny a chtějí svůj přípravek, který je vázaný na lékařský předpis. Jenže v České republice máme opravdu přísná pravidla. To, co si mohou v některých zemích koupit volně, u nás často bez receptu získat nelze,“ vysvětluje Lucie Malotinová. Takové situace bývají pro pacienty i lékárníky stresující. Přesto musí farmaceuti postupovat v souladu s českou legislativou a pravidla důsledně dodržovat.

Velkým tématem současného lékárenství je rozšiřování preventivních služeb přímo v lékárnách. Zatímco orientační měření glykémie, cholesterolu či kyseliny močové z kapky krve nebo služby centrálních laboratoří jsou již běžnou součástí praxe, v oblasti očkování Česká republika za řadou evropských zemí stále zaostává. Hlavní překážkou je současná legislativa, která lékárníkům poskytování této služby zatím neumožňuje.

Vedle vedení lékáren v centru metropole se Lucie Malotinová aktivně věnuje také rozvoji profesní komunity. Působí jako předsedkyně Okresního sdružení lékárníků pro Prahu 1 při České lékárnické komoře, které se jí před několika lety podařilo po období útlumu znovu oživit a obnovit jeho činnost. Tato role s sebou přináší další odpovědnost spojenou s organizací odborného života v regionu. „Mojí náplní práce je organizovat odborná setkání, přednášky a jednou ročně také volby delegátů na sjezd komory. Řešíme tam témata, která se týkají lékárnické profese,“ popisuje Malotinová činnost, která ji osobně velmi naplňuje.

Největší přínos sdružení vidí v boření bariér a propojování kolegů, kteří by se jinak běžně nepotkali. „Setkáváme se tam nejen jako lékárníci z řetězcových lékáren, ale i z nemocničních nebo soukromých. Jsem hrozně vděčná za tuto spolupráci a sdílení názorů,“ vysvětluje. Tato osobní vazba má navíc okamžitý pozitivní dopad na samotné pacienty v situacích, kdy je některý lék kriticky nedostupný. „Když nemám některý léčivý přípravek u sebe na skladě a nenajdu ho ani ve vzdálených skladech Dr. Maxe, vím, že můžu zvednout telefon a zavolat do nemocniční lékárny Na Františku. Protože se s tou kolegyní už známe z našich setkání, komunikace je jednodušší a pacient může být nasměrován přímo tam, kde jeho lék mají,“ dodává na závěr.

Kompletní podcast naleznete zdarma na YouTube, Spotify a dalších platformách.

‍

Autor: Vojtěch Pres, Lucie Kuchtová

‍