Zajímavosti
Silikagel je amorfní forma oxidu křemičitého, která se proslavila svou schopností pohlcovat vlhkost.
Silikagel. Jeho historie, chemická reakce, tradiční i netradiční využití, které není spojeno jen s vysoušením vzorků a dalšími procesy v laboratoři. To vše mnohé další spojené s jedním z nejčastěji využívaných materiálů se dozvíte na řádcích níže.
V dnešním článku vám nabízíme zajímavé informace o jednom z nejčastěji využívaných materiálů, který má mnoho využití díky své amorfní struktuře. Silikagel vysoce porézní a nepolární – vodu a jiné molekuly adsorbuje fyzikálně na svém povrchu (až 800 m²/g) díky vodíkovým můstkům. Často se používá klasicky v laboratořích, jako stacionární fáze v chromatografii (zejména TLC – tenkovrstvá chromatografie) nebo třeba při vysoušení vzorků. Jeho schopnosti při konzervaci se hojně využívají v průmyslu ve farmacii a v zahradnictví nebo v kosmetice. Najdete ho v chladicích a klimatizačních systémech.
Vzniká ve dvou krocích, kdy se křemičitan sodný („vodní sklo“) smísí s kyselinou (např. HCl). Dochází k hydrolýze, při které vzniká kyselina křemičitá (H₂SiO₃), která je nestabilní a dále kondenzuje, polymeruje a vytváří trojrozměrnou síť (gel). Vznikne tím finální produkt – hydrát oxidu křemičitého. Z gelu se nejprve vymyje NaCl, usuší se, a případně i aktivuje (zahříváním při cca 120–200 °C), aby byl schopen adsorbovat vodu.
1919 - oficiálně jej objevil a popsal Walter A. Patrick, chemik z americké Johns Hopkins University. Patentoval jej jako adsorpční materiál pro separaci plynů a kapalin.
30. léta 20. století – začal se průmyslově vyrábět a používat především jako adsorbent. Poprvé se uplatnil tak, jak jej využíváme dosud: při sušení vzduchu, kapalin a plynů.
40. léta 20. století – během 2. sv. války byl americkou armádou využíván k ochraně vybavení, munice i lékařské techniky před vlhkostí během skladování.
Funkcionalizovaný silikagel se specifickými chemickými skupinami na povrchu (např. -NH₂, -COOH, -SH), upravený pro využití jako je:
Díky biokompatibilitě a snadné úpravě povrchu se používá i ve zdravotnictví jako:
Nanočástice silikagelu (mesoporézní SiO₂ – např. MCM-41, SBA-15) mají řízenou poréznost. Mohou být kombinovány s uhlíkovými nanotrubicemi, grafenem, kovy (Ag, Au) nebo polymerními vrstvami. Jejich využití je vhodné pro:
Silikagel jako součást akumulátorů a solárních technologií. Jeho využití je pro:
A k čemu využíváte Silikagel vy? Ve své laboratoři, při skladování potravin, oblečení nebo abyste vysušili květiny určené pro dekoraci?
Pokud byste o něj měli zájem, neváhejte se podívat na náš e-shop, kde jej máme v několika variantách.
Autor: Lucie Kuchtová, marketing
