Rozhovory
Doc. Ing. Jitka Čejková, Ph.D., o Fulbrightově pobytu, oboru Artificial Life i tekutých robotech.
Na první pohled spolu tato témata příliš nesouvisí. Fulbrightovo stipendium v USA, kapky připomínající živé organismy, otázka definice života a sté výročí knih Karla Čapka. V případě doc. Ing. Jitky Čejkové, Ph.D., se ale všechna přirozeně propojují. Výzkumnice z Ústavu chemického inženýrství VŠCHT Praha se dlouhodobě věnuje oboru Artificial Life, tedy umělému životu. Právě díky Fulbrightovu stipendiu nyní působí na Binghamton University v americkém státě New York, kde zkoumá, jak lidé vnímají hranici mezi živým a neživým. V rozhovoru pro P-LAB CAST vysvětluje, proč stále neumíme jednoznačně definovat život, co všechno dokážou „tekutí roboti“ v její laboratoři a proč jsou díla Karla Čapka možná aktuálnější než kdy dřív.
Kompletní audioverzi povídání s doc. Ing. Jitkou Čejkovou, Ph.D., můžete poslouchat na YouTube, Spotify nebo platformách Podcasty.cz a České podcasty. Níže najdete výběr toho nejzajímavějšího.
Když se dnes mluví o umělé inteligenci, většina lidí si představí jazykové modely, generování obrázků nebo autonomní systémy. Existuje však obor, který je ve skutečnosti starší než současný boom umělé inteligence a který si klade možná ještě složitější otázku. Co vlastně znamená být živý?
Právě tomuto tématu se dlouhodobě věnuje Jitka Čejková, vedoucí výzkumné skupiny Droplets na VŠCHT Praha. Od září letošního roku působí díky Fulbrightovu stipendiu na Binghamton University ve Spojených státech, kde rozvíjí projekt zaměřený na to, jak různí lidé vnímají hranici mezi živými a neživými systémy.
„Používám definici Christophera Langtona, který říkal, že biologie zkoumá život takový, jaký známe, kdežto umělý život zkoumá život takový, jaký by mohl být,“ vysvětluje Čejková.Právě tato věta podle ní vystihuje celý obor Artificial Life. Zatímco biologové zkoumají organismy, které se vyvinuly na Zemi, výzkumníci umělého života si pokládají otázku, zda lze vytvořit systémy, které budou vykazovat některé vlastnosti života, aniž by šlo o klasické organismy.
Příběh amerického pobytu přitom začal poměrně nenápadně. Na rozdíl od představ o dlouho plánované akademické cestě vzniklo rozhodnutí podat Fulbrightovu přihlášku doslova několik dní před termínem.
„Každý rok mi chodily e-maily, že se blíží uzávěrka. Loni jsem si řekla: proč to nezkusit? Napsala jsem kolegům do Binghamtonu, jestli by měli zájem mě hostit a oni prakticky okamžitě odpověděli, že ano. Tak jsem začala připravovat projekt a přihlášku,“ doplňuje paní docentka Čejková informace o tom, jak se na poslední chvíli rozhodla přihlásit.
Právě tuto zkušenost dnes používá jako motivaci pro ostatní výzkumníky, které chce motivovat ke stejnému kroku: „Fulbright působí jako něco extrémně prestižního a těžko dosažitelného. Ale kdo to nezkusí, ten to nikdy nedostane. Proto bych chtěla všechny podpořit, aby se nebáli přihlášku podat.
Pobyt paní docentky v USA potrvá půl roku, a kromě samotného výzkumu jí umožňuje také pracovat s lidmi, kteří patří ke světově respektovaným osobnostem oboru Artificial Life, například s Carlosem Gershensonem, Hiroki Sayamou nebo Luisem Rochou.
Přestože otázka „co je život?“ může znít jednoduše, podle Čejkové jde o jednu z nejtěžších vědeckých otázek vůbec: „Existuje řada definic života, ale žádná není všeobecně přijímaná. Když se začnete zabývat jednotlivými příklady a hraničními situacemi, zjistíte, že vždy existují výjimky nebo případy, které se do definice nevejdou.“
Právě proto nyní připravuje sérii experimentů, při kterých bude lidem ukazovat fotografie a videa různých systémů. Některé budou biologické, jiné chemické, některé vzniknou v počítačových simulacích. Účastníci budou odpovídat nejen na otázku, zda je daný systém živý, ale také proč si to myslí.
Nejde jí přitom o jednoduché hlasování. Mnohem více ji zajímá způsob uvažování. To, co vede člověka k tomu, že něco označí za živé. Je to pohyb? Schopnost rozmnožování? Reakce na okolí? Nebo jen podobnost s organismy, které už známe? „Právě ten proces rozhodování je pro mě fascinující. Co vlastně způsobí, že se na něco podíváme a řekneme si: ano, tohle je živé,“ komentuje paní docentka Jitka Čejková při našem rozhovoru.
Výzkum těchto otázek úzce souvisí i s její vlastní laboratoří Droplets. Zde se dlouhodobě věnuje systémům, kterým sama říká „tekutí roboti“. Jde o chemické kapky, které dokážou vykazovat překvapivě komplexní chování. Mohou se například pohybovat směrem k určitým látkám, měnit tvar nebo reagovat na změny prostředí. Na první pohled často působí dojmem, jako by měly vlastní záměr nebo vůli.
„Lidé se na ta videa dívají a často se ptají, jestli je to živé. Nebo jestli to alespoň není nějaká jednoduchá forma života. Přitom jde o čistě chemické systémy,“ komentuje. Právě tato nejednoznačnost je jedním z důvodů, proč jsou kapkové systémy tak zajímavé pro výzkum Artificial Life.
Zároveň jde o experimenty překvapivě jednoduché, o nichž sama Jitka Čejková mluví: „Na tom je krásné, že nepotřebujeme žádná mimořádně složitá zařízení. Často nám stačí Petriho miska a několik běžných laboratorních pomůcek. Díky tomu můžeme tyto experimenty ukazovat i studentům nebo veřejnosti.“
Vedle kapek se její tým zabývá také takzvanými chemickými zahrádkami. Jde o známý chemický experiment, při kterém krystaly vložené do vhodného roztoku vytvářejí struktury připomínající rostliny, korály nebo podmořské organismy.
Právě zde se opět vrací otázka života. Struktury rostou, větví se a mění svůj tvar. Přitom jde pouze o důsledek chemických a fyzikálních procesů. „Jsou to přesně ty situace, kdy si člověk říká: proč mi to připomíná něco živého, když vím, že to živé není,“ dodává paní docentka Čejková.
S Artificial Life souvisí ještě jedno téma, které se s tím, čemu se Jitka Čejková věnuje, pojí už řadu let. Odkaz Karla Čapka. Právě při přednáškách o chemických robotech začala studentům a kolegům připomínat, že slovo robot vzniklo v českém prostředí díky divadelní hře R.U.R. Postupně se z této záliby stal rozsáhlý popularizační projekt.
V roce 2020 připravila publikaci „Robot 100“, která spojila sto autorů reflektujících Čapkovo dílo po sto letech od jeho vydání. Následovala anglická publikace s názvem: „R.U.R. – A Division of Artificial Life“, kterou vydalo prestižní nakladatelství MIT Press. Později přibyl také „Krakatit 100“ a nyní vzniká kniha věnovaná dílu Adam Stvořitel.
Podle Čejkové je právě Čapek příkladem autora, který dokázal vědecké a technologické otázky formulovat s mimořádnou nadčasovostí: „Když si dnes znovu přečtete R.U.R., zjistíte, že řada témat je překvapivě aktuální. Hodnota lidské práce, technologický pokrok, vztah lidí a strojů nebo otázky energie. Měl pozoruhodnou schopnost přemýšlet o důsledcích technologického vývoje.“
Dalším velkým tématem příštího roku bude mezinárodní konference Artificial Life, jejíž hlavní organizátorkou je právě Jitka Čejková. Akce se uskuteční v Praze a připomene čtyřicet let od první konference věnované umělému životu, která proběhla v roce 1987 v Los Alamos. Pro českou komunitu jde o významnou událost, která do Prahy přivede přední osobnosti oboru z celého světa.
A možná symbolicky propojí všechny oblasti, kterým se Jitka Čejková dlouhodobě věnuje. Chemii, biologii, filozofii, umění i otázky budoucnosti. Protože pokud existuje téma, které všechny tyto světy spojuje, je to právě otázka: „Co vlastně znamená být živý?“
Kompletní povídání s docentkou Jitkou Čejkovou si můžete pustit na YouTube, Spotify nebo platformách Podcasty.cz a České podcasty. Další zajímavou tvorbu Jitky Čejkové naleznete na jejím YouTube kanále.
Autor: Lucie Kuchtová, Vojtěch Pres
