Rozhovory
Mgr. Jitka Richtová, Ph.D., o myšlenkách projektu Open Lab. Jak vznikal v Českých Budějovicích?
Ne každý účastník OpenLabu se jednou stane vědcem. To ale není cílem. Mgr. Jitka Richtová, Ph.D. z Biologického centra AV ČR věří, že mnohem důležitější je naučit děti chápat, jak věda skutečně funguje. V nově vznikajícím projektu OpenLab si školní třídy vyzkouší izolaci DNA, práci s mikroskopem, řešení ekologických problémů nebo analýzu vodních ekosystémů. V nejnovějším díle P-LAB CASTu jsme si povídali o tom, proč je praktická zkušenost nenahraditelná, jak rozvíjet kritické myšlení v době sociálních sítí a proč by si podle Jitky Richtové měl každý žák alespoň jednou vyzkoušet stát se na chvíli skutečným vědcem.
Kompletní audioverzi povídání s Mgr. Jitka Richtová, Ph.D., můžete poslouchat jako podcast na YouTube, Spotify nebo platformách Podcasty.cz a České podcasty. Níže najdete textovou verzi výběru toho nejzajímavějšího.
V době, kdy se většina informací odehrává na displejích mobilních telefonů a kdy děti dokážou během několika sekund najít odpověď prakticky na jakoukoliv otázku, vzniká možná ještě důležitější výzva než samotné vzdělávání. Naučit mladé lidi rozlišovat kvalitní informace od těch zavádějících, pochopit, jak vznikají vědecké poznatky, a ukázat jim, že za každým výsledkem stojí konkrétní práce, experimenty a ověřování.
Právě na tom stojí projekt OpenLab, který vzniká při Biologickém centru AV ČR v Českých Budějovicích. Nejde o další školní laboratoř ani o jednorázovou popularizační aktivitu. Ambicí projektu je přivést děti přímo do prostředí, kde si mohou vědu vyzkoušet vlastníma rukama. Ať už jde o izolaci DNA, mikroskopování planktonu nebo řešení ekologických problémů jihočeských rybníků. Jak říká vedoucí projektu Jitka Richtová, cílem není vychovat z každého účastníka budoucího vědce. Důležitější je, aby děti pochopily samotný princip vědecké práce.
„My chceme, aby si děti na chvíli zkusily být vědci. Aby pochopily, že za každým tvrzením, ke kterému věda dospěje, stojí experimenty, ověřování a často i spousta neúspěšných pokusů. Jakmile si to jednou zažijí, začnou jinak přemýšlet o tom, odkud informace přicházejí a kterým zdrojům je rozumné věřit,“ vysvětluje paní doktorka Richtová.
Když si člověk představí moderní výzkumnou laboratoř, většinou si vybaví několik specialistů pracujících v bílých pláštích. OpenLab funguje jinak. Celý koncept je navržen tak, aby se do prostoru vešla celá školní třída a aby každý účastník dostal příležitost stát se součástí experimentu.
V Českých Budějovicích budou školy vybírat z několika tematických kurzů, mezi které patří například „Vodní detektivové“, „Bez půdy to nepůjde“, „Byl jednou jeden život“, mikroskopování nebo náročnější kurz „Testování chutí“, určený starším studentům. Všechny spojuje jedna věc. Praktická zkušenost.
Paní doktorka Richtová dodává: „Nechceme dětem pouze něco vykládat. Chceme, aby samy zkoumaly, analyzovaly a docházely k závěrům. Pokud si například vlastníma rukama izolují DNA, je to úplně jiný zážitek, než když si o DNA pouze přečtou v učebnici. Najednou se z abstraktního pojmu stane něco skutečného a hmatatelného.“
Právě tento moment považuje za jednu z největších předností projektu. Děti najednou vidí, že věda není soubor definic, ale proces objevování.
Jedním z prvních kurzů, které tým OpenLabu pilotoval, byli „Vodní detektivové“. Během několika týdnů jím prošlo více než 250 žáků. Úkol byl zdánlivě jednoduchý. Vyřešit problém majitele chaty, který si stěžuje na zanesený a zapáchající rybník. Studenti se stávají hydrobiology a postupně zjišťují, co se ve vodním ekosystému děje.
Měří průhlednost vody, obsah kyslíku, pH, analyzují plankton pod mikroskopem, pozorují sinice, řasy i bezobratlé živočichy. Ve finále musí sestavit odbornou zprávu a navrhnout možné řešení problému.
„Je úžasné sledovat, jak rychle se děti do role odborníků ponoří. Najednou řeší reálný problém, diskutují mezi sebou a samy přicházejí na souvislosti. A přitom si vůbec neuvědomují, že se vlastně učí ekologii, hydrobiologii, chemii i kritické myšlení zároveň,“ říká v našem podcastu paní dokorka Richtová.
Zajímavé jsou i samotné reakce účastníků. Zatímco některé děti nadšeně loví vodní bezobratlé pinzetou a chtějí pozorovat každý detail pod binolupou, jiné drží bezpečný odstup třeba od pijavic nebo vodních pavouků. Ani to ale není pro lektory problém. Říkají, že je důležité vědět i to, co nechcete v budoucnu dělat.
Jaký má názor na přístup k žákům? „Zážitek nemusí být vždycky pozitivní. Stačí, když je intenzivní. Důležité je, že děti odcházejí s nějakou zkušeností a většinou také s pocitem, že něco samy dokázaly.“
Velkou ambicí OpenLabu není pouze popularizace přírodních věd. Projekt otevřeně reaguje i na současnou informační dobu, ve které se mladí lidé denně setkávají s obrovským množstvím informací, které je potřeba třídit a čím víc zkušeností a znalostí máte, tím lépe se posuzuje věrohodnosti podávaných informací
Podle Richtové dnes děti nemají problém informace vyhledat. Mnohem složitější je naučit je přemýšlet nad tím, jestli jsou správné.
„Pokud si sami projdou procesem experimentu, pochopí, že vědecké závěry nevznikají náhodou. Že za nimi stojí práce, opakování, kontrola a ověřování. To je základ kritického myšlení. A právě ten chceme rozvíjet,“ komentuje.
Právě proto OpenLab nevnímá svou roli pouze jako vzdělávací projekt. Jeho tvůrci v něm vidí i nástroj pro budování důvěry ve vědecké poznání.
Jedním z témat rozhovoru byla také kariérní orientace. Podle Richtové mají dnešní žáci často překvapivě úzkou představu o tom, jaké profese vůbec existují. Nejčastěji znají zaměstnání svých rodičů, učitelů nebo osobností ze sociálních sítí.
Proto OpenLab organizoval také workshop Kariéra v Life Science, během kterého se děti setkaly například s pracovníky Policie ČR, zoologické zahrady Hluboká, Povodí Vltavy nebo Agentury ochrany přírody a krajiny. Nešlo však pouze o přednášky. Děti si zkoušely řešit fiktivní místo činu, monitorovat přírodu nebo analyzovat biologické vzorky.
„Nejde o to každého přesvědčit, aby studoval přírodní vědy. Jde o to, aby děti věděly, jaké možnosti vůbec existují. Někdy je stejně důležité zjistit, co člověka nebaví, jako objevit to, co ho baví.“
OpenLab ale nevznikl jen kvůli školám. Důležitou roli hraje i směrem k samotným výzkumníkům. Vědecké týmy dnes stále častěji čelí požadavkům grantových agentur, aby výsledky své práce komunikovaly veřejnosti. Ne každý vědec však dokáže složité téma jednoduše vysvětlit.
Právě zde vstupuje do hry OpenLab.
„Občas říkáme, že překládáme z „vědštiny” do „lidštiny”. Vědci velmi dobře vědí, jak mluvit ke svým kolegům. My jim pomáháme hledat způsob, jak své téma vysvětlit dětem, učitelům nebo široké veřejnosti,“ říká s úsměvem paní doktorka Richtová.
Kurzy tak vznikají ve spolupráci s odborníky z jednotlivých ústavů Biologického centra. Vědci poskytují odborný obsah, OpenLab hledá cestu, jak ho převést do atraktivní a srozumitelné podoby.
Na závěr přišla řeč i na osobní motivaci samotné Jitky Richtové. Ještě před několika lety působila jako postdoktorandka a věnovala se molekulární biologii a genetice. Dnes stojí v čele projektu, který se zaměřuje především na vzdělávání: „Když jsem se o OpenLabu dozvěděla, dlouho mi to vrtalo hlavou. Měla jsem ráda vědu a pořád ji mám ráda. Ale najednou jsem viděla možnost, jak ovlivnit mnohem víc lidí. Říkám to trochu s nadsázkou, ale napadlo mě, že možná dokážu pomoci vychovat lepší vědce, než jsem byla já sama.“
Z jejího nadšení je patrné, že to rozhodnutí považuje za správné. A pokud se podaří naplnit vizi OpenLabu tak, jak si ji jeho tvůrci představují, nemusí jít jen o projekt pro České Budějovice. Může se stát inspirací pro další regiony po celé republice.
Celou epizodu podcastu P-LAB CAST naleznete na YouTube, Spotify a dalších podcastových platformách.
Autor: Vojtěch Pres, Lucie Kuchtová
